Hokejový brankář Vítkovic Daniel Dolejš pro Trénuj.cz: Nejdůležitější je hrát s láskou


Daniel Dolejš je mladý hokejový talent, kterého můžete aktuálně sledovat v bráně klubu HC Vítkovice Steel v rámci české hokejové extraligy. Pro magazín Trénuj.cz se s námi podělil o své sportovní zkušenosti i tréninkové tipy. Jako naše další zpovídaná, sportovkyně Pavla, i Dan je živým důkazem toho, že když trénuješ, dotáhneš to třeba i do extraligy!

Dane, jak si se dostal k hokeji? Byl jste už v dětství nadaný na sporty?

Můj táta hrál a můj starší bratr hraje hokej, takže jsem trávil už od malička hodně času na stadionu a měl jsem k hokeji hrozně blízko. Neřekl bych, že jsem byl nadaný na sporty, ale už od dětství pro mě byl sport hlavní náplní volného času – ať už šlo o hokej před barákem s bráchou, nebo později i fotbal a tenis.  

Proč ze všech sportů vyhrál právě hokej?

Sotva jsem začal chodit, bratr mě už stavěl do branky před domem a střílel na mě míčky. Hokej proto miluju už od malička a rozhodování, jestli budu hrát nakonec hrát hokej, nebo fotbal, který jsem hrál asi do 6. třídy, bylo celkem jednoznačné.

A proč pozice brankáře?

Asi právě díky bratrovi – že na mě často střílel, tak jsem ani nepřemýšlel o jiné pozici, než je brankář.

Co považuješ za nejdůležitější milník své dosavadní kariéry?

Těch milníků a důležitých okamžiků je více, ale jedním z nich je určitě první start v extralize za Vítkovice v Karlových Varech. Pamatuji si, že jsem nebyl ani nijak extrémně nervózní. Možná to bylo i tím, že mi to ani nedocházelo, že chytám svůj první zápas v extralize. Kluci mi pomohli a zápas jsme vyhráli  4:1, takže o to víc jsem si mohl zápas užít.

Je výhodnější být jako brankář pravák, nebo levák?

Drtivá většina brankářů drží lapačku v levé ruce, takže pro hráče je to vždy nezvyk, když proti nim nastoupí brankář držící ji v pravé ruce. Ale za nějakou velkou výhodu bych to nepovažoval.

Co je nejtěžší na dráze profesionálního sportovce? Bojuješ spíš s tím, že tě zradí tělo, nebo psychika?

Neřekl bych, že bych přímo s něčím bojoval nebo se bál, ale psychika je podle mě rozhodně jeden z nejdůležitějších faktorů, co se týče výkonu sportovce.

Jak vypadá tvůj běžný den v  sezóně a mimo sezónu?

    • V sezóně vstávám kolem půl osmé. Na stadionu jsem zhruba od 8:30 do 12 hodin. V den zápasu máme oběd na stadionu, pak jedu domů a jdu spát. 2 hodiny před zápasem už jsem znovu v šatně. V den kdy nehrajeme jedu po tréninku na oběd domů, prospím se a potom už nějaký fixní program nemám. Koukám na seriály nebo hraju Xbox
    • Mimo sezónu se snažím trávit co nejvíce času s rodinou a kamarády, kterých si přes sezónu moc neužiju.

Jaké rady dáváš méně zkušeným hráčům, co se týče tréninku i osobního přístupu k hokeji?

Patřím spíše mezi mladší hokejisty a nemám toho za sebou ještě tolik, abych mohl nebo chtěl někomu dávat rozumy. Jediné, co se snažím malým klukům říct, je to, aby hokej hráli s láskou a aby je to bavilo, což je podle mě nejdůležitější.

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch ve sportu nebo v osobním životě? Co plánuješ v nejbližší době?

Doufám, že je má kariéra teprve na začátku a že ještě zažiju nějaké úspěchy, takže bych se nechtěl teď moc rozplývat nad tím, co se povedlo. Vážím si toho, že jsem se mohl zúčastnit juniorského mistrovství světa. Také to, že mohu hrát extraligu, je pro mě splněným dětským snem.

Hraješ taky hokej nebo tě zaujal Danův přístup?

 

#Trenujadokazesto

+ Žádné komentáře

Přidat vlastní komentář